Legenda
Po roce 1638 byla Vyšehradská madona nazývána Dešťovou. K tomu se váže legenda vyprávějící, že když jednou nastalo mimořádně velké sucho a hrozila neúroda, měl jeden z vyšehradských kanovníků sen, že má nést obraz procesím do klášterního kostela v nedalekých Emauzích a prosit za déšť. Když bylo procesí vypraveno, začalo pršet, ještě než jeho účastníci došli do cíle. A vydatně pršelo i po tři následující dny. Lidé v tom spatřovali Madonou učiněný zázrak. Procesí s obrazem se napříště vydávalo do Emauz nebo ke sv. Pankráci pokaždé, když zavládla sucha. O někdejším významu tohoto procesí svědčí i to, že jednou se ho zúčastnilo na 20 tisíc lidí. Prosebná procesí na Vyšehrad byla konána po celé 17. a 18. století. Poutě byly sice císařem Josefem II. zakázány, ale přesto se na mnohých místech i na Vyšehradě konaly dál.
Popis obrazu
Obraz je namalován na dřevěnou desku a námět typově patří mezi madony pokorné (dell’Umiltà). Matka Boží, Panna Maria, jako prostá žena usedla na zelenou kvetoucí louku, připravena nakojit své dítě. Na zadní straně obrazu byl nápis: „Obraz byl malován rukou sv. Lukáše.“ Panna Maria má kolem hlavy svatozář s dvanácti hvězdami, je zahalena do prostého modrého pláště, dole bohatě zřaseného, její pravá noha spočívá na srpu měsíce ležícího v trávě. Ježíšek, rovněž se svatozáří, je zavinut do bohatě dekorované látky, naznačující jeho královský původ. Asi v roce 1397 byl obraz opatřen stříbrným příkrovem, částečně zlaceným, s výřezem podle obrysu těla madony a dítěte. Příkrov či obklad dal zhotovit také jako ochranu poutní ikony před poškozením probošt Vyšehradské kapituly Václav Králík z Buřenic (+1416) a tvoří jej 35 mozaikově rozmístěných čtvercových ražených štítků ze stříbrného plechu se znaky Vyšehradské kapituly (zkřížené klíče), říšským orlem s rozepjatými křídly a českým dvouocasým lvem. V ozdobné sponě na šatu madony byla uložena vzácná relikvie – částečka Mariina pláště či roušky pod skleněným nebo křišťálovým krytem, a obraz tak nabyl významu jako uctívaný relikviář.
V roce 1769 byl příkrov doplněn reliéfními korunkami s tepaným ornamentem ze stříbrného plechu od zlatníka Jana Jiřího Brulluse ml. na objednávku Anny Marie z Eckersdorfu.
Restaurování
Při rekonstrukci chrámu v 80. a 90. letech 20. století byl obraz restaurován Mojmírem Hamsíkem (1921–2007) a zapůjčen i s nově adjustovaným a restaurovaným obkladem do stálé expozice starého umění Národní galerie nejdříve v Jiřském, nyní v Anežském klášteře. Při restaurování bylo zjištěno, že obraz byl kdysi oříznut a zmenšen nahoře i dole. Pro oltář ve Vyšehradské bazilice byla namalována kvalitní přesná kopie v původní technologii (autor akad. malíř a restaurátor Jan Pasálek). Stříbrné reliéfní korunky P. Marie a Ježíška jsou vystaveny v expozici klenotnice ve Vyšehradské bazilice.
Obraz jako modlitba
Obraz je svou formou ikona, a proto nepředstavuje realistické ztvárnění určitého momentu ze života Ježíše či jeho matky, není ani zosobněným „bohem“. Ikona má napomoci modlitbě k pravému Bohu. U tohoto obrazu se lidé po staletí zastavovali, aby po vzoru znázorněné matky Vykupitele objali Ježíše, Božího Syna. Zde si uvědomovali, jak blízký je Bůh v Ježíši, zde se modlili a dodnes modlí za své děti, za své rodiče, blízké...
Chcete-li se zde pomodlit, můžete před obrazem například jen tiše spočinout a dovolit Bohu, aby vám byl blízkým jako dítě na klíně maminky. Lze rovněž vyslovit své prosby a poděkování. V této kapli je také možné umístit do stojanu zapálenou svíci jako znamení hořícího plamene modlitby.
Na Vyšehrad k obrazu Panny Marie "Dešťové" po několik století přicházeli lidé s modlitbou za déšť. Dnes se stává tato modlitba znovu velmi aktuální.
více zde.