Svátek sv. Valentina

 25.01.2023 | V bazilice sv. Petra a Pavla, v Kapli Panny Marie Bolestné, je v barokním relikviáři uložen ostatek světce – kost z lopatky, získaný možná již za císaře Karla IV. Relikviář s ostatkem byl znovunalezen společně se třemi dalšími relikviáři v roce 2002 v zázemí Vyšehradské kapituly. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885 - 1903 byly přeneseny na nové oltáře. Po nástupu komunistického režimu v 50.letech 20. století byly odstraněny a byly pokládány za ztracené. Zrestaurované relikviáře jsou součástí chrámové klenotnice. V den svátku sv. Valentina, 14. února, bude po celý den relikviář vystaven před oltářem.

SVATÝ VALENTIN

ATRIBUTY: ptáci, růže, kohout, je zobrazován jako kněz se slepou dívkou, ratolestí, s ochrnutým    dítětem u nohou 

PATRON: zasnoubených dvojic, šťastného sňatku, lásky, zamilovaných, mladých lidí, cestujících, turistů, proti moru, mdlobám, epilepsii, infekčním chorobám, nákaze, epileptiků, včelařů, výrobců pohledů a blahopřání 

Ve středověku se rozšířil kult sv. Valentina (Valentino) jako patrona věrné, čisté a oddané lásky. Muži a mládenci svým dívkám 14. února, na den sv. Valentina, odevzdávají kytici květů jako projev svého citu a úcty anebo jim posílají pozdrav, pohlednici, nějakou pozornost, o čemž ovšem není v žádné valentinské legendě zmínka.

Křesťanská tradice zachovala jen skromné zprávy o životním příběhu sv. Valentina. Časem se však vytvořila legenda na pozadí historického rámce antického Říma. Valentin vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270). Pověst o schopnostech a ctnostech Valentinových se dostala k císaři. Vladař dal rozkaz, aby se Valentin ihned osobně představil. Při audienci mu řekl: „Doslechl jsem se o tvé moudrosti, že jsi rozvážný, rozumný a statečný muž. Řekni, proč tě nemohu přijmout mezi své přátele? Proč nezachováváš zákony této země a věříš v ty nové pověry? “ Valentin odpověděl: „Pověrou by bylo, kdybych vyrobeným modlám se klaněl. Já jsem Kristův kněz a klaním se skutečnému a pravému Bohu, jen jemu přináším dary!“

Císař se zamyslel nad jeho obhajobou křesťanů a rozhodl se, že Valentina jako římského občana musí izolovat. Svěřil ho pod dozor městského prefekta. Důstojník Astorius ho odvedl do svého domu pod svou kontrolu. V Astoriově domě se Valentin setkal s krásnou, leč slepou dívkou. Důstojník ji představil jako svou dceru a prosil: „Ukaž, že Kristus může dát mé dceři opět světlo, že ji tvým prostřednictvím může vrátit zrak!“ Valentin byl překvapen v prudké vzplanutí lásky k této dívce, a tak se začal modlit. V tom okamžiku děvče vykřiklo: „Otče, já vidím, zase vidím.“ Astorius, jeho dcera a všichni rodinní příslušníci uvěřili v Boha. Zvěst o zázračném uzdravení krásné Astoriově dcery se rychle šířila Římem. Pohané se seskupily kolem Astoriova domu, v hněvu vyvedli Valentina na silnici Flaminiovu a tam před dnešní Porta del Popolo jej sťali mečem. Křesťanka Savinella ho pochovala. Pohané zahubili také celou Astoriovu rodinu.             

K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

V bazilice sv. Petra a Pavla, v Kapli Panny Marie Bolestné je v relikviáři uložen ostatek světce – kost z lopatky, získaný možná již za císaře Karla IV. Barokní relikviář s ostatkem byl znovunalezen společně se třemi dalšími relikviáři v roce 2002 v zázemí Vyšehradské kapituly.  Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885 - 1903 byly přeneseny na nové oltáře. Po nástupu komunistického režimu v 50.letech 20. století byly odstraněny a byly pokládány za ztracené. Zrestaurované relikviáře jsou součástí chrámové klenotnice.