Pouť ke svatému Valentinu na Vyšehrad 2024

 02.02.2024 | Letošní pouť ke sv. Valentinu bude probíhat v úterý 13. 2. a v sobotu 17. 2. 2024. Mše svatá bude 17. 2. od 15:30.

Svátek svatého Valentina připadá na 14. února. V letošním roce 2024 však na tento den připadá Popeleční středa - začátek postní doby, den přísného postu. Proto připomínku svatého Valentina letos přesuneme na úterý 13. 2., kdy bude po celý den od 10 do 17 hodin možné vidět vystavený relikviář s ostatkem sv. Valentina ve vyšehradské bazilice sv. Petra  a Pavla. A podobně také v sobotu 17. 2. bude možné přijít do baziliky sv. Petra a Pavla a zastavit se u relikviáře sv. Valentina od 10 do 17 hodin.

Poutní mše 

Kromě toho je možné účastnit se také bohoslužby spojené s požehnáním snoubencům. Tato mše svatá proběhne v sobotu 17. 2. od 15:30 také v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

Duchovní obnova

Kromě toho snoubence, kteří chtějí spojit sobotní den 17. 2. s duchovní obnovou a připravit se na vstup do manželství, zveme na duchovní obnovu doprovázenou P. Janem Kotasem. Tento duchovní program je primárně určen těm, kteří plánují uzavřít církevní sňatek. Více zde.

Svatý Valentin

Je patron zasnoubených dvojic, šťastného sňatku, lásky, zamilovaných, mladých lidí...

Ve středověku se rozšířil kult sv. Valentina (Valentino) jako patrona věrné, čisté a oddané lásky. Muži a mládenci svým dívkám 14. února, na den sv. Valentina, odevzdávají kytici květů jako projev svého citu a úcty.

Křesťanská tradice zachovala jen skromné zprávy o životním příběhu sv. Valentina. Není zřejmé, zda historicky nešlo o dva odlišné příběhy, jejichž aktérem byl nositel jména Valentin.

Valentin vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270). Pověst o schopnostech a ctnostech Valentinových se dostala k císaři. Vladař dal rozkaz, aby se Valentin ihned osobně představil. Při audienci mu řekl: „Doslechl jsem se o tvé moudrosti, že jsi rozvážný, rozumný a statečný muž. Řekni, proč tě nemohu přijmout mezi své přátele? Proč nezachováváš zákony této země a věříš v ty nové pověry? “ Valentin odpověděl: „Pověrou by bylo, kdybych vyrobeným modlám se klaněl. Já jsem Kristův kněz a klaním se skutečnému a pravému Bohu, jen jemu přináším dary!“

Císař se zamyslel nad jeho obhajobou křesťanů a rozhodl se, že Valentina jako římského občana musí izolovat. Svěřil ho pod dozor městského prefekta. Důstojník Astorius ho odvedl do svého domu pod svou kontrolu. V Astoriově domě se Valentin setkal s krásnou, leč slepou dívkou. Důstojník ji představil jako svou dceru a prosil: „Ukaž, že Kristus může dát mé dceři opět světlo, že ji tvým prostřednictvím může vrátit zrak!“ Valentin se začal modlit. V tom okamžiku děvče vykřiklo: „Otče, já vidím, zase vidím.“ Astorius, jeho dcera a všichni rodinní příslušníci uvěřili v Boha. Zvěst o zázračném uzdravení krásné Astoriově dcery se rychle šířila Římem. Pohané se seskupily kolem Astoriova domu, v hněvu vyvedli Valentina na silnici Flaminiovu a tam před dnešní Porta del Popolo jej sťali mečem. Křesťanka Savinella ho pochovala. 

K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

V bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je v relikviáři v Kapli Panny Marie Bolestné uložen ostatek světce – kost z lopatky, získaný možná již za císaře Karla IV. Relikviář byl součástí barokní výzdoby kostela sv. Petra a Pavla.