Staré proboštství
Ve Štulcově ulici, v nejzápadnější části Vyšehradu stojí barokní budova Starého proboštství. Na místě dnešního objektu byla kdysi oplocená vinice s domkem (lusthaus), který nechal postavit Jan Kapoun z Karlova. Po jeho smrti pozemek i s domkem připadly vyšehradské kapitule, která ji následně prodala duchovnímu Janu Kotvovi z Freygeldu.
Historie
Vyšehradská kapitula, kterou v barokní době vojenský erár současně s budováním pevnosti vystěhoval do podhradí, nikdy neustala ve snaze vrátit se zpět na Vyšehrad, ke svému kostelu. Existence civilního kostela uprostřed vojenské pevnosti byla sice poněkud absurdní, k jeho prosté likvidaci ale vojenské úřady přece jen sáhnout nemohly. Když v roce 1707 začala generální barokní přestavba kostela, vycítil nový kapitulní děkan Matěj Macht z Löwenmachtu příležitost. Našel si záminku s tím, že na tak nákladnou stavbu je nutno neustále dohlížet. Vojenský erár povolil a děkan Macht si nechal postavit nevelkou rezidenci, dnešní Staré proboštství. Usadil se tu a žil až do své smrti v roce 1719. Dům převzal další vyšehradský probošt. Kapitula tak učinila první malý krůček k návratu na Vyšehrad a probošti zde sídlili až do roku 1874, kdy bylo dostavěno proboštství nové. V roce 1817 došlo v objektu k drobným stavebním úpravám.
Popis objektu
Parcela dvoupodlažního domu se zahradou s ohradní zdí přiléhá k severní ohradní zdi vyšehradského hřbitova. Hlavní západní průčelí do ulice je sedmiosé, členěné symetricky na střední trojosý risalit, který vystupuje na úroveň podstřešní římsy a je zastřešen valbovou střechou, a na dvě nižší křídla, zastřešená polovalbovými střechami. V centrální ose risalitu je umístěn hlavní vchod s kamenným portálem segmentově zaklenutým nadpražím. Je orámován edikulou, tvořenou pilastry v toskánském slohu a segmentově oblamovanou římsou. Zahradní průčelí vypadá podobně: střední risalit vystupuje daleko výrazněji. Severní postranní fasáda je jednoosá. Půdorysná dispozice objektu je jednotraktová, ve všech místnostech jsou ploché stropy. Vlevo od vstupního prostoru je situováno vřetenové schodiště s dřevěnými stupni. Střední reprezentační sál v prvním patře je osvětlen ze dvou stran trojicemi velkých obdélníkových oken. Na stěnách se nacházejí jen torza fresek od malíře Jana Ferdinanda Schora (1686–1767), profesora inženýrské stavovské školy. Výmalba se sestává z iluzívní architektury doplněné figurálními a ornamentálními motivy. Ve čtyřech rozích sálu jsou znázorněny alegorie čtyř živlů. V roce 1960, kdy byl objekt využíván státem, byly fresky zabíleny. V roce 1995 byly poškozené fresky opět odkryty a odborně restaurovány Jarmilou a Tomášem Švédovými. Podlaha sálu je původní dřevěná, ze širokých prken. Zůstala rovněž zachována řada původních detailů.
