Rotunda sv. Martina
Románská rotunda sv. Martina je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších dochovaných románských staveb na území našeho státu. Drobná stavba s lodí kruhového půdorysu, k níž se na východě připojuje apsida. Vnitřní průměr rotundy je 6,5 m, síla zdiva 95 cm a hloubka apsidy 2,2 m.
Výstavbu rotundy lze pravděpodobně datovat do druhé poloviny 11. století. První písemná zmínka o ní je až z roku 1396. Po roce 1420 byla opuštěná, sloužila k různým účelům i jako obydlí (v apsidě byla umístěna kuchyň, v klenbě byl vybourán otvor pro komín). V průběhu 15. a 16. století byla několikrát poničena. Roku 1719 byla rotunda upravena a vrácena k církevním účelům. V roce 1757 obléhali Prahu Prusové a rotunda se stala také nechtěným terčem. Událost připomíná dělová koule zazděná nad vchodem na vnější straně rotundy. V roce 1784 za vlády Josefa II. byla kaple zrušena a následně sloužila jako vojenské skladiště střelného prachu. Ve 40. letech 19. století měla být zbořena, aby nepřekážela nově budované silnici v pevnosti, ale nedošlo k tomu. Zasáhl tehdy nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Od roku 1871 se táhla jednání mezi kapitulou a státním erárem o vykoupení rotundy z vojenského vlastnictví. Po čtyřech letech úředního jednání se konečně v roce 1875 došlo k dohodě. Byla odkoupena za 500 zlatých, z čehož polovinu zaplatila kapitula, druhou polovinu uhradil probošt Václav Štulc. Roku 1878 byla rotunda obnovena nákladem kanovníka Františka Kočího podle projektu Antonína Bauma v puristickém slohu. Vstup na západní straně byl zrušen a zazděn, nový vchod byl vybourán na straně jižní a opatřen novorománským kamenným portálem zdobeným motivy z Vyšehradského kodexu. Na portále je vytesán nápis SANCTE MARTINE ORA PRO NOBIS – Svatý Martine oroduj za nás. Interiér byl dekorativně vymalován, zvláště apsida figurálními novozákonními motivy. Oltářní obraz sv. Martina v biskupském rouše namaloval Josef Hellich (1807-1880) a konchu v apsidě (Kristus v mandorle obklopený 2 anděly na motivy Vyšehradského kodexu) malovali Antonín König (1836-1911) a Jan Heřman (1844-1904). František Sequens vyzdobil malbami mramorovou menzu. Oltář byl vytvořen v novorománském slohu (obětní stůl ze sliveneckého mramoru, nástavec dřevěný zlacený, s křížem). Poslední významné opravy se uskutečnily v roce 1991. Lucerna je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.
Foto: Roman Albrecht, Člověk a Víra; Karel Lojka.