Rotunda sv. Martina
Rotunda sv. Martina je jednou z nejstarších dochovaných románských staveb na území našeho státu. Je to drobná stavba s lodí kruhového půdorysu, k níž se na východě připojuje apsida půdorysu nepravidelné, parabolicky rozevřené podkovy. Interiér lodi je zaklenut kupolí nasedající přímo bez římsy. V kupoli není vynechán otvor pro lucernu. Apsida je oddělena od lodi ústupkem a její podlaha je o 2 stupně zvýšena. Vnitřní průměr rotundy je 650 cm, síla zdiva 95 cm a hloubka apsidy 220 cm.
Historie
Výstavbu rotundy lze pravděpodobně datovat do druhé poloviny 11. století. Zřejmě byla původně součástí hospodářského dvorce a sloužila jako soukromá kaple. První písemná zmínka o ní je až z roku 1396. Po roce 1420 byla opuštěná, sloužila k různým účelům i jako obydlí (v apsidě byla umístěna kuchyň, v klenbě byl vybourán otvor pro komín). V průběhu 15. a 16. století byla několikrát poničena. Roku 1719 byla rotunda upravena a vrácena k církevním účelům. Za vlády Josefa II. byla kaple opět zrušena a sloužila jako skladiště střelného prachu pro vojsko. Ve 40. letech 19. století měla být zbořena, aby nepřekážela nově budované silnici (dnešní ulice V Pevnosti). Zasáhl tehdy nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Od roku 1871 se táhla jednání mezi kapitulou a erárem o vykoupení rotundy z vojenského vlastnictví. Po čtyřech letech úředního jednání se konečně v roce 1875 došlo k dohodě. C. k. finanční správa dospěla k sumě 500 zlatých, z čehož polovinu zaplatila kapitula, druhou polovinu uhradil probošt Václav Štulc a Sv. Martin se opět stal církevním majetkem.
Současná podoba interiéru
Roku 1878 byla rotunda obnovena nákladem kanovníka Františka Kočího podle projektu Antonína Bauma v puristickém slohu. Vstup na západní straně byl zrušen a zazděn, nový vchod byl vybourán na straně jižní a opatřen novorománským kamenným portálem zdobeným motivy z Vyšehradského kodexu. Na portále je vytesán nápis SANCTE MARTINE ORA PRO NOBIS – Svatý Martine, oroduj za nás. Interiér byl dekorativně vymalován, zvláště apsida figurálními novozákonními motivy. Oltářní obraz sv. Martina v biskupském rouše namaloval Josef Hellich (1807–1880) a konchu v apsidě (Kristus v mandorle obklopený dvěma anděly na motivy Vyšehradského kodexu) malovali Antonín König (1836–1911) a Jan Heřman (1844–1904). František Sequens (1836–1896) vyzdobil malbami mramorovou menzu. Oltář byl vytvořen v novorománském slohu (obětní stůl ze sliveneckého mramoru, nástavec dřevěný zlacený, s křížem). Poslední významné opravy se uskutečnily v roce 1991. Nad portálem je zazděna dělová koule na památku pruského obléhání Prahy v roce 1757. Lucerna je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.