Hřbitovní kaple a kapitulní hrobka na Vyšehradském hřbitově
Vznik
Hřbitovní kaple s kapitulní hrobkou na Vyšehradském hřbitově byla postavena jako součást severní arkády dle projektu Antonína Wiehla (1846–1910) v roce 1899. Návrh k úpravám hřbitova a k této stavbě vzešel od probošta Vyšehradské kapituly Mikuláše Karlacha už v roce 1871, nejprve v novogotickém stylu, později v letech 1874 a 1875 v dobovém novorenesančním stylu. Většinu arkád s toskánskými sloupy a křížovými klenbami uskutečnil architekt A. Wiehl v letech 1899–1908. Malířskou výzdobu arkád s novorenesančním dekorem navrhl a provedl malíř Rudolf Říhovský (1859–1937), inspirovaný římskými katakombami a Rafaelovými lodžiemi ve Vatikánu. Po stranách centrální hřbitovní kaple s půlkruhovou apsidou jsou souměrně umístěny dvě menší obdélníkové místnosti, které sloužily jako umrlčí komora a zázemí kaple. V podzemí kaple jsou umístěny 3 místnosti (kopírující dispoziční řešení a rozměry přízemí), sloužící jako krypta. Přístup do podzemní krypty je umožněn obdélníkovým otvorem v podlaze centrální kaple. Otvor je zakryt mramorovým poklopem s dekorem kříže s kovovými úchyty. V podlaze pravé místnosti byl původně další otvor do podzemí a pod ním bývalo úzké točité schodiště. Pravá komora krypty sloužila jako předsíňka dalších komor krypty.
Oprava
V březnu roku 2005 byl proveden průzkum krypty. Záměrem průzkumu bylo zjistit stav krypty a stav rakví pohřbených členů kapituly a identifikovat jejich ostatky. Krypta i kaple byla v užívání Správy pražských hřbitovů od roku 1961 do roku 1997. V průběhu užívání touto organizací došlo k vážnému narušení stavu objektu i samotných rakví, krypta byla několikrát poškozena násilným vloupáním.
Proto byla hřbitovní kaple obnovena a opravena, oltářní menza s oltářní skulpturou Ukřižování byla restaurována. V levé přilehlé místnosti byly podél stěn rozmístěny historické náhrobní kameny (dříve umístěné za presbytářem baziliky). Přilehlá místnost na pravé straně byla upravena jako pietní mauzoleum významných proboštů kapituly Václava Štulce, Mikuláše Karlacha a biskupa Františka Zapletala. Hrobový prostor byl požehnán proboštem kapituly Antonínem Doležalem dne 9. května roku 2005.
Kaple dnes
Dnes jsou v hřbitovní kapli slouženy bohoslužby několikrát do roka.
V otevřené předsíní na stěně vedle vchodu do kaple jsou umístěny čtyři desky se jmény pohřbených.
Jména pohřbených
Na deskách vlevo jsou uvedena jména proboštů a děkanů:
Ruffer Vojtěch, probošt (1790–1870), Fleischer Jan, děkan (1802–1881), Štulc Václav, probošt (1814–1887), Lenz Antonín, probošt (1829–1901), Kočí František, děkan (1821–1904), Karlach Mikuláš, probošt (1831–1911), Burian Josef, probošt (1854–1922), Kuchynka Josef, děkan (1844–1923), Zapletal František, světící biskup a probošt (1861–1935), Vaněček František, probošt (1859–1937), Groh Ludvík, probošt (1866–1941), Wünsch Antonín, děkan (1864–1953), Boháč Jan Nep., probošt a papežský komoří (1888–1968), Beneš Josef, probošt (1905–1979), Černocký Bohuš, děkan (1902–1984), Pašek Josef, probošt (1912–1986)
Na deskách vpravo jsou jména kanovníků:
Vinařický Karel (1803–1869), Ehrenberger Josef (1815–1881), Havlů Jan (1826–1897), Kyselka Josef (1846–1911), Pop Josef (1840–1914), Müller Václav (1865–1931), Šittler Eduard (1864–1932), Kepka Josef (1872–1938), Bouzek Josef (1880–1950), Tomášek Alois (1873–1952), Vošahlík Otakar (1875–1960), Stříž Antonín (1888–1960), Pražák Karel (1889–1963), Ježek Josef (1879–1963), Kovařík Bohumil (1902–1975), Novák Stanislav, Verner František, Čejka Gustav, Adler Zdeněk
Vyšehradský hřbitov
Kolem baziliky sv. Petra a Pavla se pohřbívalo již ve středověku. Nicméně v 19. století, v době národního obrození, přišel probošt Václav Štulc s ideou národního hřbitova, a tak byl malý farní hřbitov mohutně rozšířen. Stal se místem posledního odpočinutí významných osobností české kultury a politiky. Více lze o jednotlivých hrobech těchto osobností zjistit na mapě webu Správy pražských hřbitovů.
Mezi významnými hroby jsou také místa, kde odpočívají lidé spojení s vyšehradskou kapitulou. Například významný teolog 20. století a komunisty dlouhá léta vězněný Oto Mádr (1917–2011, poloha hrobu zde); Bohumil Stašek (1886–1948, poloha hrobu zde), probošt kapituly, odpůrce nacismu, který byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Dachau, kde přišel následkem týrání o oko.
Jsou zde pohřbeni i další významní církevní představitelé, řada otců jezuitů, řeholní sestry, Maltézští rytíři a mnoho osobností české vědy, kultury a umění, jejichž život byl rovněž úzce spojen s životem církve: např. kněz a teolog Josef Zvěřina (1913–1990), hudební skladatel Antonín Dvořák či Petr Eben a další.